Délka textu: Článek přečtete zhruba za 4 minut.
Jen několik málo dní nás dělí od zahájení zimních olympijských her (ZOH) v Jižní Koreji. Až nyní se ale zjišťujeme, proč po internetu nekolují žádné fotografie, jako tomu bylo třeba v případě ruské Soči v roce 2014. Není totiž co fotit. Jižní Korea přesto tvrdí, že vše stíhá a že jde vše podle plánu.
Jižní Korea je společně s Japonskem pokládána za pedanty, kteří striktně dodržují plán a mají až vražednou pracovní morálku. V případě Japonska je to umocněno tím, že neexistuje jiný národ, který by měl vlastní pojmenování pro smrt následkem přepracování, tedy Karóši (v kandži 過労死). Žádné jiné národy nemají potřebu pojmenovávat něco, co jim akutně nehrozí. Tím spíše u nás, když se třeba u nás podíváme na rekonstrukci D1.
Každopádně zatím to vypadá, že zimní olympijské hry budou na zelené louce. Určitý nárůst stresu je však mezi pořadateli přesto možné pozorovat. Včera totiž na správu hlavního města Prahy zaslal vysoce postavený funkcionář jihokorejských zimních her Ti-ni Shu´lin oficiální žádost o vyčíslení prodejní hodnoty zborcené lávky, která se v roce 2017 zřítila do Vltavy. Jižní Korea se tak dostala do pře s Torontem, která o trosky taktéž projevilo zájem. Zatímco Toronto chce trosky lávky převést do nově budovaného urbanistického muzea (ukázalo se, že graffiti na nosných pilířích mají zhruba stejnou uměleckou hodnotu, jako moderní skulptura, která při pádu vznikla), Jižní Korea má mnohem pragmatičtější využití, a chce lávku využít jako skokanský můstek během zimní olympiády.
Další klacek pod nohy jihokorejskému záměru je pak samozřejmě byrokratické kolečko po úřadech, díky kterému Shu´lin navštíví zhruba stovku kanceláří, a to včetně celního úřadu – nehledě na fakt, že některé kanceláře navštíví opakovaně. Přitom se nezdá, že by se právě pražské úřady mínily přetrhnout. Samotný fakt, že se podařilo přes Vltavu postavit alespoň rekonstruovanou lávku, můžeme pokládat za obrovský úspěch.
Je tedy velmi pravděpodobné, že se lávka do začátku zimních olympijských her přestěhovat nestihne, a Korejce vyjde rychleji a výhodněji, zbourat si most vlastní. To je však pouze jeden z mnoha problému, které Korejci honí na poslední chvíli. Za poměrně zásadní komplikaci je považován akutní nedostatek sněhu. Ten by však mohl vyřešit někdejší šéf hradního protokolu, Jindřich Forejt, který je momentálně ve světě vnímán jako největší dodavatel sněhu, a ne náhodou se mu proto (a pro jeho postavu) říká Sněhulák.
