Pražská breathariánská restaurace usiluje o michelinskou hvězdu!

Breatharianství je především o spirituálním souznění energií, než o tom, abyste si zasvinili organismus svíčkovou nebo gulášem!

Že je obžerství hřích, věděli už naši dávní předkové. Udělat ale z půstu životní styl, to je módní záležitost zejména posledních let. Těší se přitom oblibě zejména v posledních letech, a vydáním populární breatharianské kuchařky, která měla všech 850 stran bez textu a obrázků to jen začalo. Počátkem tohoto roku vyrostla nedaleko Václavského náměstí restaurace, kde je podáváno jídlo výhradně z bretharianských ingrediencí!

Breatharianismus nebo také inedia (anglicky breathe = dýchati, latinsky inedia = půst, hladovění) je údajný životní způsob, podle kterého není nutné jíst, pít ani spát, protože lze žít jen ze vzduchu; případně víra v tento fenomén. První známou takovou osobou byla Terezie Neumannová (1898–1962) z německého Konnersreuthu, která se údajně po dobu 36 let živila pouze hostiemi ze svatého přijímání. Cílem je povznést se a stát se spirituální bytostí. Tato představa zřejmě vyšla z postění, které je součástí některých náboženství. Půst má být blahodárný, protože očisťuje tělo i mysl člověka. Přiblíží ho také chudým, hladovějícím a tím se člověk i duchovně povznáší. Logicky z toho podle breathariánů plyne: jestliže je částečný půst prospěšný, pak úplné odmítnutí jídla, pití a spánku musí být ještě daleko lepší. Člověk se může stát spirituální bytostí. Tyto myšlenky propagují i dnes někteří breathariáni v Austrálii i v USA.

Restaurace se již dnes pyšní desítkami spokojených zákazníků, kteří neváhají čekat na volný stůl i několik měsíců, aby poté ochutnali ty nejlepší skvosty breatharianské kuchyně. Že restaurace patří v Praze ke špičce nejen v kvalitě ale i ceně, není pravděpodobně potřeba připomínat.

Majitelku a zároveň šéfkuchařku v jedné osobě, Andreu Bulimi, jsme krátce vyzpovídali. „Každé tělo je plné odporných toxinů. Naše restaurace dává klientům alespoň krátký pohled na to, že jíst zdravě a dietně nemusí vždy znamenat jíst hnusné krekry. Skutečně dietní strava může být ve skutečnosti i mnohem lehčí a lépe stravitelná. Naše restaurace vaří zásadně z ingrediencí, které nevrhají žádný stín.“
Podle Bulimi je breatharianství zamlčovaný druh potravy, který je uměle potlačován stravovacím lobby. Jako nejotřesnější případ označila Andrea Afriku, která je všeobecně vnímána jako světadíl sužovaný hladomorem, což je jeden z důvodů, proč byla uměle vyvolána migrační krize.

Jediná tučná věc na kterou v restauraci narazíte, je účet.

„Kdyby se lidé naučili jíst slunce, nikdy by k takovým hrůzám nedošlo! I tohle je osvěta, kterou naše restaurace šíří!“

Restaurace se pokusí ukořistit michelinskou hvězdu již v březnu příštího roku. Do té doby bude sbírat další reference a pilovat svůj jídelníček. Podle některých pražských kritiků je prý kuchyně až příliš nemastná a neslaná. Bulimi A. to však přikládá spíše přílišné rozmlsanosti pražských maloměšťáků, kteří si nevidí na špičku nosu. Andrea připomíná rizika spojená s kornatěním žil, nebo neblahé účinky přesolení organismu, které svědčí tělním parazitům. Těch se pak pacient jen obtížně zbavuje savováním organismu metodou CDS2.

Mezi nejoblíbenější patří v restauraci středeční brunche. Návštěvníci restaurace zpravidla zaplatí paušální cenu 2.000 Kč, ve kterém je zahrnuta obsluha, kuvér a švédský stůl s nepřeberným množstvím breatharianských specialit, kdy může návštěvník skonzumovat vše, co jen zvládne. A pokud se vám snad udělá těžko, vždy jde otevřít okno, aby se vzduch občerstvil.

Například přičichnutí ke skořici, je oblíbená sladká tečka za breatharianskými hody.

„Samozřejmě si může i vyznavač breatharianství trošku zahřešit. Jsme přece jen lidé! Jako sladkou tečku mohu z našeho lístku dezertů nabídnou například přičichnutí ke skořici. A kdo už opravdu nemůže, tomu rádi zabalíme jídlo do krabičky na později,“ uzavírá rozhovor Bulimi. A.

 

 

Jediný skutečně vlastenecký eshop!

Autor příspěvku: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vlascích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu.