Klasický příspěvek Andreje Babiše

Mára Prchal je takový Guru Jára politického PR. Svými mediálními klystýry se snaží odháčkovat naivní důchodce, kteří pak Andrejkovi zobou z ruky jak hejno zkouřených vodňanských kuřat. Zde se můžete podívat na jeden z klasických příspěvků na facebookové zdi Andreje Babiše.

Klasický příspěvek Andreje Babiše

Čau lidi, vím, že je toho poslední dobou hodně, ale budu rád, když si uděláte chvilku a mrknete na můj běžně strávený den.

Dnes jsem vstával ve 4 ráno, abych stihl vypakovat Měsíc, shodit ranní rosu a vyzvednout Slunce na oblohu. Pak jsem si dal jen lehkou snídani, Monika mi totiž tvrdí, že jsem od vstupu do politiky přibral. Kvůli napravování chyb tradičních politických stran mi nezbývá čas na cvičení, ale co se dá dělat.

Po snídani jsem vylezl na vysokou skálu a blil natrávený kaviár do volátka osiřelého mláděte orla skalního, musím mu teď nahrazovat maminku, kterou zastřelil věčně nalitý Kalousek při jednom ze svých ilegálních lovů.

Odvážná záchrana malého orlíka mě fyzicky vyčerpala, a tak jsem kolem jedenácté vyrazil na oběd za panem prezidentem do Lán. Cestou mě napadlo zastavit u Mirka, svého opraváře zahradních sekaček. Má za sebou MIT. Tuhle nejprestižnější technologickou univerzitu absolvoval například astronaut David Scott nebo Richard Feynman. Mirek je muž v nejlepších letech a rád bych z něj udělal primátora Prahy.

Když jsem dorazil na zámek v Lánech, k obědu se podával humr nadívaný lanýžem a čokodortík. Pan prezident si dal totéž co já, jen smíchané dohromady ve formě přesnídávky. U jídla jsme hovořili o migraci, zkorumpované ČT a navýšení platu učitelů na Vysoké škole života. Také jsem se ho laškovně zeptal, zda má nohu ze stejného materiálu jako kapitán Dan ve filmu Forrest Gump. Bylo to zábavné a milé setkání, pan prezident je ve formě.

Z Lán jsem zamířil za svým dotačním odborníkem, plánuji totiž stavět pyramidu, abych měl v budoucnu kde uložit své ostatky. Ale žádný strach, ta pyramida bude hlavně pro lidi, její stavba zajistí mnoho pracovních míst – kamenů i bičů je dostatek. Hned vedle bude stát restaurace s názvem „U Vychcané Sfingy“, ceny zde budou stejně lidové jako na Čapáku. Školní zájezdy a celoroční kapesné dětí jsou tedy vítány.

Po této schůzce následovala návštěva v domově důchodců. Měl jsem tam sraz s paní Jarmilkou. Říkala, že jí připomínám jednoho milého prodejce hrnců, kterého potkává každý měsíc naproti v kulturáku. Prý je ráda, že šlapu zlodějům na kuří oka a bude mě volit. Byla to moc milá dáma a chtěla se se mnou vyfotit – no jasně, že se vyfotím.

Na závěr celého dne jsem vzal svoji paní na večeři. Musel jsem jí dát do vína kapku methanolu, aby neviděla, že u stolu vyřizuji pracovní maily a aby mě neobviňovala ze závislosti na telefonu. Někdy lituji svého vstupu do politiky, na mé pracovní vytížení doplácí manželka a rodina. Navíc se mě snaží zničit tradiční politické strany a Bakalova média, která proti mně jedou účelovku, štvanici a vrtěti psem. Ale šel jsem se s tou špínou potýkat kvůli vám lidi, nevzdám to. Přitom bych teď mohl být na jachtě Dana Bilzeriana, hrát poker o dotace, sjíždět z polonahé mulatky lajny kolumbijského kokainu ve tvaru hranic SSSR a střílet bazukou po levičáckých delfínech.

 

 

Autor příspěvku: Dom

Dom, vlastním jménem Ctibor Příbor, je zakomplexovaný, podsaditý muž s krizí středního věku, který má na hlavě obří kouty, v nichž by mohla klečet i Halina Pawlowská. Jelikož není zrovna lev salónů, žije v 1+kk s manželkou jménem Donuta Nutello. Donuta není drobná dívenka, kterou opřete v koupelně na umývadle, aniž byste se propadli stropem o tři patra níž a vytvořili siluetu hrocha na asfaltu podzemního parkoviště. A tak Ctibor utíká z reality prostřednictvím kritiky všeho a všech.