Debilnění národa (část desátá): Facebook – organizace pro potírání organizované satiry

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 39 minut.

Možná jste si všimli, že jsme v posledních dnech na Paralelních listech trochu zvolnili tempo. A možná jste si všimli ještě několika dalších drobností. A občas nám někdo napíše, že proč jsme ho jako zablokovali a co se to jako vlastně děje, takže jsem ušmudlal tenhle článek, který více či méně vyzní jako kňourání, ale tak se věci prostě mají.

Poměrně dlouho jsem přemýšlel nad samotným zařazením článku. Přece jen kategorii, která by popisovala dění na stránce, nemáme a zakládat encykliku pro (snad) ojedinělý článek se mi nechtělo. Pak mě ale napadla myšlenka vzít to od jádra problému. Popsat současnou zvrácenou dobu a dopad na společnost. Prostě celé to panorama sociální rakoviny, na konci které vás čeká nevyhnutelná smrt. V našem případě zrušení stránky Paralelních listů. Předně chci poděkovat za jakékoliv sdílení tohoto článku dále, protože algoritmus Facebooku na základě obsahu článku vyhodnotí text jako „proti standardům komunity“, a nebude tento článek zobrazovat mezi vybranými příspěvky. Pokud ale chcete vědět, co se skutečně na sociální síti děje, udělejte to. Dokud ještě máte tu možnost.

Předně je třeba uvědomit si dvě věci. Ta první je, že společnost Facebook vlastní stejně pojmenovanou sociální síť, a má tedy zásadní právo rozhodovat o tom, co si na svých stránkách publikovat nechá, a co na stránkách naopak nechce. Je naprosto běžné, že se objeví dříve nebo později obsah, proti kterému se jednoduše musí zaujmout nějaký postoj. Šikana, rasismus, nahota, násilí… to vše, co dělá člověka člověkem, je tu jednoduše upozaděno, protože Facebook je především sluníčkovým místem, a pokud někde existují problémy, tak OK, děkujeme, ale na naši síť je netahejte. Takže v zásadě se jedná jen o opakující se problémy, které propadnou něčím jako sítem hříchů, než se s nimi pracuje dále. A protože je to činnost, kterou je možné do jisté míry automatizovat, dochází v procesech k určitému zjednodušování a zkratkám, které mají vést vždy k jednomu zásadnímu rozhodnutí. Zda na stránkách nahlášený obsah nechat, nebo nikoliv. Premisa je přitom jednoduchá: Příspěvek zkontroluje vždy bez rozdílu algoritmus, který do značné míry koketuje s termínem umělá inteligence. Pokud v příspěvku neobjeví žádnou bílou kápi, zapálené louče nebo ženské bradavky, pošle článek mezi lidi. Obvykle tahle kontrola trvá něco mezi 30 sekundami až dvěma minutami od publikace. Tato prvotní kontrola je naprosto automatická a dokáže zachytit až 80 % veškerého závadného obsahu, který by jinak museli uživatelé pracně nahlašovat manuálně, aby Facebook udělali zase sluníčkovým místem. A zde se dostáváme k problému, který je v zásadě slepým místem, a jedním dechem přiznávám, že v rámci vlastní rešerše jsem si teorii na několika cílech i otestoval. Faktem je, že nazvat dnes cokoliv jako funkční umělou inteligenci by mohlo vyvolat podobnou paniku, jako příchod třetího druhu s žádostí o volební právo. Je to prostě natolik velký krok, že na něj drtivá většina populace není připravena. Ale „něco“ jako umělá inteligence běží na pozadí Facebooku už od roku 2018, a ani o tom nemusíte vědět. Je do značné míry nedokonalá, se sklony lidstvo nenávidět, a proto jí prozatím nebyla svěřena péče o celou síť. Celý den si takhle filtruje nahotinky, aby neohrožovaly silikonové desítky zdravý vývoj dítěte, které je na internetu dneska první den, a rozdává automatizované tresty, které se v přímé úměře zvyšují podle toho, za kolik silikonových desítek jste v poslední době už trest dostali. Od titěrného nanobaníčku, který vás omezí v řádu hodin, až po ultimativní gigabany s blokací publikace obsahu třeba na půl roku, nebo rovnou zrušením vašeho milovaného účtu. Nedokonalosti tohoto algoritmu si uvědomuje i společnost Facebook. Ta jej sice stále učí novým schopnostem, ale to, co se algoritmus zatím naučit nepodařilo, je zdravý úsudek a čtení mezi řádky. A zde přichází na řadu uživatel, který pošle hlášení o závadném obsahu, čímž algoritmus upozorní, že při prvotní kontrole udělal chybu, a měl by obsah znovu prověřit. To algoritmus udělá a zjistí při důkladnější kontrole, že obsah skutečně závadný není. Pošle vám informaci o tom, že obsah zkontroloval, je v pořádku a máš přestat prudit. Fajn. Řekněme, že se objeví někdo další, komu se obsah nelíbí a nahlásí ho. Algoritmus nahlédne na předchozí řešení situace a pošle vám obdobnou zprávu, ať odfičíte a neotravujete s něčím, co v obsahu není. Jenže. Čistě hypoteticky, co se asi stane s algoritmem, pokud se mu takhle nezávazně na sebe ozvě řekněme sto, dvě stě nebo tři sta lidí? Taková masa lidí se přece nemůže mýlit, že? Co byste řekli, že se asi tak stane?

Proč má Facebook AI?

Podle tiskové zprávy, kterou vydal v roce 2018 samotný Facebook, čelí celosvětově tato sociální síť 1 200 000 hlášení o závadném obsahu. Denně. To se samozřejmě může dynamicky měnit podle toho, kolik je reálných uživatelů Facebooku, a samozřejmě také podle toho, kolik je momentálně lidí online. S přihlédnutím na obecně nižší traffic o víkendech a svátcích se tak dostáváme k 35 milionům hlášení závadného obsahu za měsíc. Je to fronta, kterou pochopitelně můžete zvládat řešit manuálně. Jste koneckonců společnost s miliardovými obraty ročně. Nebo můžete přijít na způsob, jak podobné nepříjemnosti řešit i bez faktoru, který činí každé společnosti největší náklady – prostě, jak řešit tyto otravnosti bez zaměstnanců. Má to mnoho výhod. Vezměte si takovou Indii. Ještě v roce 2018 Facebook outsourcoval v této zemi tisíce pracovních míst, které měly za úkol jediné. Dělat Facebook více sluničkovým místem. Problémem je, že každý zaměstnanec má své potřeby. Miss Calcutta se rozhodla, že si otěhotní – za posledních pět let už potřetí – a vy nutně potřebujete najít náhradu za nevděčnou sériovou matku, která bez ohledu na volné dny či víkendy tráví svých dvanáct hodin čistého pracovního času tím, že rozdává bany za vycapené silikonové desítky. Přijmete pana Bangalore. Ten s rozdáváním banů za vycapené silikonové desítky nemá zkušenosti, a tak mu zaplatíte školení na měsíc nebo dva, aby věděl jak moc má být vycapená silikonová desítka vycapená, aby už byla vycapená příliš, a ohrožovala svojí vycapeností zdravý vývoj dítěte. Pan Bangalore si takhle slintá nad obsahem, než se mu v hlavě zjeví myšlenka, že by si mohl jít třeba zakouřit. Nebo jít na oběd. Nebo nedej bože na záchod. Dnes už podruhé! Než se Bangalore vrátí, fronta hlášení závadného obsahu je nejenže stejná, jako byla ráno, ale je i o pár tisíc reportů i vyšší. A to jsme se nedostali do situace, kdy si chce Bangalore vzít dovolenou nebo onemocní a na jeho služebním počítači nemá po celý týden kdo rozdávat bany. Mít zaměstnance je v každém ohledu nevýhoda pro každou společnost, ale práce se prostě sama neudělá. Takže proč prostě neinvestovat do něčeho, co možná ročně vyjde také na pár desítek milionů dolarů, ale má to nesporné výhody? Umělá inteligence předně nepotřebuje pauzy a funguje 24 hodin denně. I kdyby se armáda Bangalore přetrhla, algoritmus bude mít vždy lepší výkonnost. OK, sice nerozezná satiru, ironii a nadsázku, ale to ani ti nejzkušenější outsourcoví pracovníci Facebooku. Pamatuji si, že před nějakými pěti šesti lety byl strašně velký problém, když jste někomu napsali v messengeru „Já tě zabiju“. Je to naprosto běžná věta, kterou do jisté míry používáte denně bez toho, abyste si ji uvědomovali, nebo ji snad brali vážně. Ale nějaká sluníčková duše prostě podobný obsah nahlásí jako vyhrožování násilím a report přistane na druhé straně planety v pořadníku Miss Calcutty nebo Bangalore. Po pár hodinách se k němu prokoušou přes všechny ty závadné fotky s bílými kápěmi, zapálenými loučemi a vycapenými silikonovými desítkami a naprosto otupěle zírají na vyhrožování zabitím. „Tumáš hajzle, chytej ban. A minulej tejden si takhle vyhrožoval už někomu a nepoučil ses. Tu máš rovnou na měsíc. To tě naučí!“ Abyste rozuměli… AI Facebooku je naprosto stejně otupělé, ale v nákladech vychází mnohem výhodněji. To proto se Facebook v roce 2018 zbavil většiny outsourcových týmů v Indii, a pod rukama tak proběhla technologická revoluce v2.0, která v Indii vygenerovala několik tisíc nových hladových krků.

AI Facebooku umí identifikovat, co přibližně se v postu nachází. A to včetně textu

 

Co AI Facebooku umí?

Algoritmus je ve společnosti veřejným tajemstvím a vlastně externě jednoznačně nejde určit, zda má nějaké funkce vypnuty, nebo je zatím jen neumí. Faktem je, že se spuštěním začal algoritmus vyhodnocovat nejen to, jaký text je na obrázku (i když je psaným fontem Comic Sans), ale dokáže i odhadnout, co přesně se asi na obrázku nachází. Je to jakési sbírání důkazního materiálu, které ale zase nefunguje tak dobře, jak byste od byrokratické bestie kalibru Facebooku očekávali, ale k tomu se ještě dostaneme. Krom toho, že plní funkci tak trochu retardovaného policajta, dokáže i exekutivně měnit svůj algoritmus, aby tak reagoval na momentální firemní potřeby. Uveďme například situaci, kdy Facebook v srpnu 2019 změnil algoritmus, aby byl smazán každý příspěvek, ve kterém se objeví jméno aktivisty (a taky tak trochu nácka) Tommyho Robinsona. Společnost tak chtěla předejít masivní vlně popularizace této osoby, kterou jen tak pro jistotu – z důvodu opakujících se porušení Standardů komunity za rasistické a xenofobní posty – odstranila již v únoru téhož roku. Ze třinácti písmen sestavených do podoby jména Tommy Robinson se tak stal instantní lístek na vyhlídkovou jízdu po Highway to Hell. Paradoxně stejné chvíle čirého zoufalství zažívala i média, která dostala skvostný nápad informovat na Facebooku o tom, že Facebook blokuje osoby a posty obsahující jméno Tommy Robinson. Značnou frustraci zažívali i jmenovci Tommyho Robinsona a na Facebooku několik set uživatelů s tímto jménem skutečně je. „Ale rozkaz zněl jasně. Nebyl čas zjišťovat, kdo je kdo. Tommy Robinson nesmí projít,“ vysvětloval Facebook tuto nenápadnou sociálně-informační genocidu. Po pár dnech sice všechno vrátil k normálu, ale jak přesně jste očekávali, že se Facebook k vlně kritiky postaví? Pokud jste hádali ostentativní mlčení, nespletli jste se. Facebook ale demonstrativně ukázal, jak snadné je udělat z oblíbené sociální sítě skvělé místo, kde můžete všem sluníčkovým lidem ukázat, kdo je tady ve skutečnosti pánem. Že se v konečném důsledku Facebooku prohání ve statusech náckové jako na divokém západě je jim celkem jedno. Ale chtějí zisk a lepší, než mít hodně peněz, je mít ještě více peněz. Takže v únoru Facebook odstřihl od publikování zpráv na síti celou Austrálii, protože pokládá nefér, aby si média dovolila požadovat za svůj obsah na na Facebooku desátek. Tak prostě zpravodajské servery odstřihnul z celého kontinentu. Protože Facebook chce být tím sluníčkovým místem bez problémů, takže si je nechte přede dveřmi. To je mimochodem poměrně logický krok, ale popřemýšlejte o tom, kdo na tom bude v konečném důsledku bit, když lidem seberete přístup k tradičním mediálním společnostem, ale fake news servery rostou jako houby po dešti.

Bad word v podání Facebooku

Někdy před dvěma lety si ale zároveň vláda Spojených států všimla, že Facebook ve skutečnosti úplně nepálí, že se ve statusech na sluníčkové síti bez problémů prohání až moc velký počet nácků a šiřitelů fakenews a donutila Facebook konat. Marek Cukrhora si z toho samozřejmě vzal příklad, a po několika slyšeních v Senátu veleslavně spustil program na ověřování informací. Konkrétně v roce 2019 do něj v rámci Spojených států investoval celé dva miliony dolarů, což je pro představu asi tolik, kolik Facebook vydělá za 15 minut. Aby se vám to lépe počítalo, Facebook na potírání falešných zpráv v USA v roce 2019 investoval přesně 0,003 % svého zisku. Ještě jinak. Než jste dočetli v článku k tomuto bodu, Facebook vydělal tolik, kolik ročně investuje do potírání fakenews. Velkou část sice kontroluje právě AI Facebooku, které hází notorickým šiřitelům polopravd klacky pod nohy ve formě banů, ale i tak se domnívám, že investovat dva miliony dolarů na populaci, která dosáhla v roce 2019 328 milionů obyvatel, je poněkud málo. Takže kam peníze vlastně šly?

Zprávy na Facebooku nechceme

Externí společnosti pro fact checking

Problémem AI je, že nedokáže pracovat s relativními informacemi. Dokáže sice rozpoznat, zda se na obrázku nachází skupinka osob, co vypadají jako Mikuláš, ale Mikulášové to rozhodně nejsou, nebo zda je to nevinná fotografie dětí pálící lupou mravence. Dokáže rozpoznat, zda na obrázku nebo v textu vyzýváte k hromadné genocidě všeho nebílého, nebo jen popisujete průběh mimořádně otravné večeře u tchýně. Nedokáže ale momentálně vyhledávat na internetu souvislosti, které by daly jednoznačný a ucelený pohled na to, zda je publikovaná informace pravdivá nebo lživá.

OK, AI není zase tak hloupá. Představte si situaci, že se teď sbalíte a odletíte někam na Bali nebo Srí Lanku, kde se z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu rozhodnete bydlet. Nevezmete si s sebou žádnou osobní věc, zrušíte kontakt se všemi svými přáteli… vše co máte, je hotovost, za kterou si koupíte úplně nový počítač, na Gmailu si založíte úplně novou schránku a na Facebooku si otevřete úplně nový účet. Prostě si naordinujete takový soukromý program na ochranu svědků. A přesto bude spíše otázka „kdy“, ale ne „zda“ si dá AI 2+2 dohromady, a začne vám cpát lidi, které byste mohli znát. Takhle prostě Facebook funguje. Sbírá si data, vede si na vás malou růžovou složku a strká do ní kdejakou kravinu napíšete, nebo vyfotíte a pověsíte na zeď. Potřebuje k tomu jen dostatek času a materiálu. Ale fakenews se šíří tak trochu jinak a podstatně rychleji. Navíc jsou často založeny na informacích, které jsou alespoň z nějaké malé části pravdivé, a až na tu pravdu je naroubovaná úplně malinkatá lež, která ale úplně mění kontext celého sdělení. A právě v tuhle chvíli přichází na scénu agentury, které jsou placené Facebookem za to, aby ověřovaly, zda jsou informace pravdivé, cinklé, nebo úplně vycucané z prstu.

V České republice je tou povolanou osobou Laďka Mortkowitz Bauerová, která pod záštitou AFP označuje na Facebooku vylhané statusy šedou tabulkou s informací, že status je vylhaný. Tato bohulibá činnost má ovšem i své stinné stránky. Tak například terminologie toho, co je vycucaná informace a fakenews, je poměrně nejednoznačná. Tím spíše, pokud v České republice provozujete satirickou stránku, která není nejmenší. Když byl projekt AFP koncem roku 2018 oznámen, směřoval tedy naprosto logicky můj dotaz na agenturu, zda v šíření fakenews budou nějakým způsobem znevýhodňovány například satirické stránky, nebo zda bude pro stránky tohoto typu platit nějaká výjimka. Dostal jsem poměrně jednoznačnou informaci, že lidé, kteří budou obsah kontrolovat, rozhodně nejsou kreténi, a dokáží rozeznat vtip od cílené mystifikace. Zřejmě se tato informace nedostala k Laďce Mortkowitz Bauerová, případně k jejímu slovenskému protějšku Robertu Barcovi.

Potírat stránku, která o sobě veřejně tvrdí, že šíří lži, je prý snazší, než potírat stránky, kde musíte provádět skutečné ověřování faktů

V únoru se nám zobrazilo informativní sdělení, že jsme publikovali lež, a byl proti nám ze strany Facebooku udělen strike. S ohledem na to, že drtivá většina obsahu je smyšlená a prakticky všude máme uvedené informace o tom, že Paralelní listy jsou satira, nadsázka a celkově parodujeme českou fakenews scénu, to bylo poměrně zábavné zjištění. Tím spíše, když jsme sami informovali naše fanoušky o tom, že publikovaný obsah byla nejenže fotomontáž, ale i to, že jsme obsah převzali a nachytali se také. Co naplat, následoval mail paní Mortkowitzové, kde jsem se pokusil celou situaci urovnat. Mimochodem už jen proto, že pokládám za novinářskou etiku dát prostor k vyjádření i druhé straně, než článek pustím ven, a informace o tom, že jsme jako první o fotomontáži publikovali sami, byla pro jistotu taky úplně vynechána. Dočkal jsem se informace, že paní Mortkowitz dlouho zvažovala, zda rozpočet Facebooku a AFP na potírání fakenews plýtvat na satirickou stránku, ale protože obsah sdíleli i její známí, co jsou jinak inteligentní vysokoškoláci, pokládala udělení striku satirické stránce za opodstatnělé.

Představte si tu situaci. Mám osobně několik fake účtů. Každý má nastavenou jinou sociální bublinu, takže ok, ten, co teď využívám je skutečné zhmotnělé zlo, kde je ve feedu naprosto běžný mix v podobě zaručených informací o tom, že Biden je pedofil. Že George Söröš si v malé zapadlé americké pizzerii objednal k večeři novorozeně. Že Donald Trump ve skutečnosti volby vyhrál, ale je to jen jeho tajný plán a při inauguraci Bidena všechny své nepřátele postřílí z útočné helikoptéry. Že Bil Gátez vám během očkování do mozku nainstaluje mikročip s Windows95 bez záplat. A celé to prokládají posty s koťátky, protože koťátek není nikdy dost, a je potřeba, aby oko občas spočinulo i na něčem nevinném a chlupatém. Ale Laďka Mortkowitz nemá do čeho píchnout, a pokládá za fajn nápad potírat organizovanou satiru. Ta, která je placena za to, že měsíčně vyvrátí alespoň deset lží, a ocejchuje je na Facebooku badgem „nepravda“ s odkazem na patřičné vysvětlení. „Nasrat. Váš fotošop je upravená fotka, takže je to lež, a sdílelo ho spousta lidí, takže jsem tady o vás napsala článek. A jestli jako máte dotazy, tak mi klidně ještě napište, a nějak to vyřešíme.“

První (a nutno podotknout, že i poslední) mail, se kterým se paní Mortkowitz obtěžovala odpovědět.

Paní Mortkowitz jsem tedy odepsal. Jen těch odpovědí jsem se tak nějak nedočkal. OK. Musím uznat, že i když se neobtěžovala s komunikací, bylo zřejmé, že maily čte. Po druhé urgenci byl například upraven pamflet, kde byla konečně narovnána informace o tom, že nejsme autory koláže + informace o tom, že jsme jako první informovali o skutečnosti nepravdy. Dokonce z fotografie na Facebooku zmizela i informace o tom, že obrázek je podvrh (takže čeho chtěla Laďka jen dosáhnout? Kopnout si? Získat trochu dosahu, protože její stránka má více práv, než followerů?). Robert Barca si skryl na profilu ufňukané statusy, ve kterých nechápal, proč mu lidé kopou do žeber za potírání satirické stránky. Jediné, co zůstalo, byl strike Facebooku za publikovanou fakenews.

Co je tedy špatně?

Paní Mortkowitz se zmínila, že v zásadě nevidí problém s tím potírat stránku, u které se apriori počítá s tím, že obsah bude pravděpodobně ne tak docela pravdivý, ale snad o to více zábavný. Ptal jsem se sice, proč právě my jako první, ale ani na tento dotaz paní Mortkowitz nepokládala za důležité odpovídat. Na stránku druhou se jen dva dny po publikování článku o Paralelních listech objevil článek slovenského kolegy Roberta Barcy, který tentokráte investigativně rozebíral koláž slovenské stránky Skromne. Zřejmě pro to, aby vznikl jakýsi precedent, a aby AFP mohlo říci, že „satiru vyvracíme náhodou poměrně často. Hele, už podruhé během jednoho týdne.“ Představte si, že Facebook věnoval 1/10 slovenského rozpočtu na rozkrývání hoaxů fotografii slovenského premiéra a polemizaci, zda skutečně řekl „Ich bin ein Pariser“. Zcela pochopitelně neřekl. Světe div se, tentokrát se dostalo i na vyjádření druhé strany. Adminovi Skromne jsem tedy napsal dotaz, kdy jej Robert kontaktoval, protože připravuji tento článek, a chtěl bych mít celistvé informace, které nebudou zavádějící (OK, přiznám se. Vlhký sen je článek Vlaďky, která rozebírá můj článek a pokouší se ubránit grilování ze strany Facebooku a AFP za to, že napnutý rozpočet plýtvá na podobné píčoviny). Bohužel, v tomto případě Skromne zaujalo v komunikaci stejný postoj jako Vlaďka. Dotaz tedy zůstal nezodpovězen, a mně zůstal jen prostor pro spekulace, do kterých se pouštět nebudu.

Co je ovšem zajímavé, je samotný proces potírání nepravd. Tak předně Facebook nedovoluje fact checking na profilech a stránkách, které jsou provozovány politickými stranami a volenými osobami (zdravím tímto pana Baldu a Okamuru). Fakenews se tedy z obsahu na zdi stává až ve chvíli, kdy si jej jako běžný uživatel publikujete na své vlastní zdi, „protože když to říkal pan Okamura, tak to bude pravda, a panu Okamurovi já věřím. Podívejte kolik lidí ho volilo, a přece se nemohou mýlit.“ Bác, přijde Mortkowitz a plácne vás přes prsty za šíření fake news. Takže kdyby fotku se Schillerovou navlečenou ve vlajce publikoval třeba Véna junior, bylo by úplně jedno, kolik lidí to sdílí. Ale ve chvíli, kdy jste soukromá osoba, stává se z vás potenciální zdroj obživy pro Laďku, která evidentně dává své práci takové úsilí, jak moc mizerně je placená. A přesto, například kolegové z Manipulátorů to jsou schopni dělat i bez této almužny. Proč?

Petr Gongala z Demagogu se v březnu roku 2020 pro Hospodářské noviny jen tak mimochodem zmínil o tom, proč spolupráci s Facebookem odmítli: „Rozhodli jsme se nezapojit. Facebook se vyhýbá ověřování politické komunikace. Řídí se principem, že na ni se vztahuje svoboda projevu, a tím pádem by neměla být regulována. My přitom primárně kontrolujeme výroky politiků.“

Takže si to shrňme. Facebook v USA investoval 2 miliony dolarů na potírání fakenews. V zemi, která byla vedle Velké Británie prokazatelně přes Facebook mindhacknuta ve volbách, a to ještě tím způsobem, že Cambridge Analytics využilo ve svůj prospěch jen ty zbraně, které Facebook denně zcela legálně využívá k miningu informací o jejich uživatelích – vás. Jenže Facebook to dělá proto, aby získal peníze za cílenou reklamu. Cambridge Analytics a jim podobní prostě proto, že za to dostali zaplaceno někým s vlastními cíli. Miliony uživatelů Facebooku denně dobrovolně trousí své soukromé informace o svém životě jen proto, aby se z kvízů dozvěděli, jakou princeznou by byli v pohádkách Walta Disneye. Sdílí přitom přístup ke statusům, fotografiím, poloze i kontaktům, a dává k tomu souhlas na celé dva roky (který je průběžně prodlužován dalším kvízem, který vám napoví, co jste byli v minulém životě, nebo kdy se vám narodí další dítě a jaké bude mít jméno). Proč sakra by měl Facebook něco dělat proti šíření fakenews, když by si podřízl Facebook vlastní větev. Teď, když se Cambridge Analytica zbavili a není tu nikdo, kdo by používal jejich těžící nástroje (nebo si to alespoň myslí). Kdo asi před volbami cpe do kampaní horem spodem obrovské peníze jen proto, aby dostal na svoji stranu nerozhodnuté voliče? A proč vlastně by měl tedy Facebook omezovat politiky ve svobodě slova, když se můžou naštvat a začít lít peníze někam jinam? Proč sakra by měl Mark Cukrhora investovat peníze do zastavení něčeho, z čeho má profit? A měl by vůbec? Dva miliony dolarů je dostatečná placebo částka proto, aby se rozkryly ty naprosto do očí bijící kraviny (kterým z nějakého důvodu někteří lidé evidentně věří, např. QAnon), a aby se vedle toho uživily existence jako Laďka Mortkowitz. Prakticky jiný efekt tyto tanečky nemají. Toho jediného, čeho podle loňské studie MIT může fact checking dosáhnout je, že lidé zpohodlní a na čem nebude flag fakenews, to budou lidé automaticky pokládat za pravdivé. S ohledem na to, že v České republice dojde k vyvrácení 9 lží a jedné satiry měsíčně, a má zeď už teď plná kanibalistických multimiliardářů, mikročipů a koťátek, a něco mi říká, že se řítíme do nepěkné situace.

Jak jsou v tom celé namotané Paralelní listy?

Vrátíme se tam, kde jsme vlastně začali. K AI. Máte teď ale zhruba přibližnou představu o tom, jak fungují mechanismy pro odstraňování závadného obsahu na Facebooku. Vysvětlili jsme si, že AI je poměrně schopný prostředek, ale prozatím se na něj nedá spoléhat a tím hlavním cenzorem je uživatel. Zejména pokud je jich ideálně několik desítek a nahlašují obsah v konkrétním časovém úseku. Ze standardů komunity (a mých osobních ověřených zkušeností) je tedy zřejmé, že pokud příspěvek nahlašuje dostatečný počet uživatelů, je s největší pravděpodobností závadný. Což zní poměrně jednoduše a logicky. Omáčka je však tak trochu jiná a je smíchána z nevzhledné směsi interních pravidel, která se vzájemně vylučují, a touze usnadnit si práci na úkor lidského rozumu. Výsledkem je, že se za poslední dva roky z Facebooku stal moloch, který se neumí ohnout ani okolo vlastních standardů a kdy nejvyšší vedení společnosti vlastně ani neví/ignorují, co jsou nebo jak fungují všeobecné podmínky.

Paralelní listy jsou tu od roku 2017. Od té doby jsme si vychutnali již jeden unpublish v době, kdy pravidla nebyla ještě tak přitažená. Už asi půl roku se blížíme ke druhému. Poučili jsme se, a obsah publikujeme mnohem čistější a nezávadný. Bohužel, AI získalo dostatek záporných palců na konkrétní obsah, a strike od AFP tomu taky nepomohl. Situaci jsem se pokusil urovnat, ale neúspěšně. Laďka Mortkowitz v rámci zachování své novinářské etiky odmítá komunikovat vůbec, chat s živou podporou Facebooku je skvělý materiál, pokud chcete například spáchat sebevraždu tím, že si přivodíte infarkt. (První ze série chatů proběhl už na podzim roku 2020, o čemž jsme v přepisu informovali naše Patrony, kteří celkově tak trochu vidí za oponu Paralelních listů než vy ostatní.)

A víte co? Facebook ve skutečnosti netuší, za co je naše stránka penalizována. GDPR jim totiž neumožňuje, aby závadný, ale ani „závadný“, obsah uchovávali. Jakmile AI dostane dostatek informací o tom, že obsah je závadný, smaže ho. Zamete za sebou stopy a jediné co zůstane, je informace o tom, kdy byl příspěvek odstraněn a kdo ho publikoval. Na dotaz, zda administrátorům Facebooku nepřijde divné, že vlastně neví, za co je naše stránka v nouzovém režimu odpovídají, že obsah musel být špatný, když byl odstraněn. Když je požádám, aby mi popsali, co bylo na obrázku špatně, nedokáží mi odpovědět, protože AI závadný obsah automaticky maže. Když je upozorním, že obsah ve skutečnosti závadný nebyl, ale na Paralelní listy jsou organizovány raidy za účelem jejich zrušení, je tato informace ignorována, protože nic takového se přece stát nemůže. Když se zeptám proč, tak protože každé hlášení je validováno živým administrátorem. Když se zeptám kterým, když většinu outsourcových pracovníků Facebook vyhodil, dostanu odkaz na stránku plnou šťastných pracovníků zubících se do monitoru, která byla naposledy aktualizována v roce 2018. Když zaútočím napřímo, že chci znát aktuální data, protože Facebook většinu pozic zrušil a kompletní správu má na starosti AI, dostanu informaci, že to rozhodně není kompletní správa. Cítíte ty drobné nuance v informaci o tom, že každý jeden post kontroluje živá osoba, a že se Facebook možná zbavil většiny externích zaměstnanců, ale rozhodně to neznamená, že správa je kompletně v rukách algoritmu?

Mám za sebou aktuálně šest chatů, které měly naprosto stejný průběh plný frustrace. Žádal jsem manuální přezkoumání odebraného obsahu, ale to se děje až po tom, co stránka dostane tolik hlášení závadného obsahu, že ji AI stáhne. Do té doby review jednoduše možné není. S ohledem na to, že odstraněný obsah je kompletně smazán, nechápu, co by měl tým pro kontrolu provinění stránky ve skutečnosti kontrolovat, ale nepochybně to bude velmi zajímavý popis práce, který pro nás skončí podobně jako hod mincí. Vyčištění seznamu „provinění“ nebo kompletní zrušení. Nic mezi tím neexistuje. Ale protože jsme podle „podpory“ poslední odebraný obsah před tím, než stránka spadne do statusu unpublish, bude to dost možná poměrně rychle.

Spíše pro dobrý pocit jsme změnili nastavení stránky tak, aby se zobrazovala pouze osobám starším 18 let. Je nám sice jasné, že obsah definitivně nahlašuje jiná věková skupina a počet vycapených silikonových desítek na naší stránce dosahuje také nulových hodnot, ale potřebujeme mít jednoduše jistotu, že jsme pro záchranu Paralelních listů udělali maximum.

Podrobněji problematiku rozepíšu v připravované knize. Tu mají v progresu naši Patroni k dispozici již nyní.


Hele, tuhle reklamu tvůj adblock nezachytil:

Post Author: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vláscích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu. Parzivalův (ne)soukromý Spotify playlist: https://spoti.fi/2YrcTIi