Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
„Naše země rozhodně dbá na to, aby měla populaci vzdělanou. Rozhodně neustupujeme proto, že nám dochází potraviny, zbraně, pohonné jednotky a živí vojáci,“ dementoval dnes generálmajor Papkov se svým desetičlenným plukem přeživších vojáků spekulace ukrajinské tajné služby, podle které je morálka ruské armády v rozkladu, stejně jako většina ruského vojska. „Okupace probíhá podle plánu, a pochopitelně musíme řešit i takové situace jako například letní prázdniny pro vojáky školou povinné. Stejně tak musíme například reagovat i na povinnou maturitní zkoušku, která bude probíhat už za necelý měsíc,“ míní Papkov, který je názoru, že armáda by měla ukázat lidem i svoji humánnější část, a nechat vojáky ve volném čase vyblbnout se na pískovišti nebo hřišti.
Podle Papkova by se v prvé řadě nemělo zapomínat na to, že drtivá většina vojáků jsou ještě děti. Je znám kupříkladu incident, kdy si ruští vojáci hráli s LEGEM namísto toho, aby s nášlapnými kostkami zacházeli jako se zbraní. O tom, že Dánsko darovalo Ukrajině deset tun nášlapných kostiček LEGO jsme vás koneckonců informovali již počátkem měsíce. „Musíte si uvědomit, že většina z nich byla doslova odtržena od rodiny. Někteří nechápou, co se děje; ti bystřejší si stále odmítají připustit, že jsou vojáci, a to, jakou úlohu hrají v denacifikování Ukrajiny,“ sděluje Papkov, který hlídá u dětského hřiště nečetné zbytky tankového praporu.
„My vlastně ani nejsme vojáci. Šli jsme sem na brannou výchovu místo tělocviku,“ sděluje nám šestnáctiletý Vasil, který před měsícem odjel z Ruska na studijní nevýměnný pobyt na Ukrajinu. On, i další jeho vrstevníci se právě teď vracejí do své domoviny, aby měli dostatečný čas na přípravu k maturitní zkoušce. „Doufám alespoň ve svaťák. Ale silnice na Ukrajině díky minometům vypadají skoro jako ty ruské, což přesun dost komplikuje a zpomaluje,“ svěřuje se Vasil, který je připraven i na to, že bude muset minimálně část cesty absolvovat pěšky. Co mu také zbývá jiného, když je ruská armáda už dva týdny bez ropy. „Ale domů se samozřejmě těším. Hlavně, že se teda najím,“ přiznává náctiletý okupant, na kterém visí maskáčová teplákovka.
„Celkově výlet hodnotím jako zklamání. Ke studiu tu máme opravdu málo času. Teď jsme si třeba měli zkoušet maturitu nanečisto a napsat slohovou práci na téma ‘Vladimír Putin je jako holubice míru’ a popsat v tisíci slovech moji úlohu mírotvůrce,“ popisuje zážitky Vasil, který mimo jiného kritizuje absenci stolů a psacích potřeb. Nebýt rovných zad spolužáka Pitkina a jeho posmrtné ztuhlosti, odevzdal by plukovníku Antonovi jen prázdný pomačkaný papír. „Ale slohovka se asi líbila. Plukovník mě pochválil a dostal jsem za odměnu sušenku. Moje práce byla dokonce tak dobrá, že se společně s další tisícovkou objevila v ruských zprávách během hlavního vysílacího času, kde byla naše díla představena jako spontánně psané dopisy věnované prezidentu Putinovi. OK, to sice tak trochu pravda nebyla, ale byl jsem v televizi,“ hodnotí situaci Vasil, podle kterého je poloviční pravda stále tak trochu pravda.
Stín nejasností však zůstává nad praktickými znalostmi. Kupříkladu při výpočtu balistické křivky vojáci značně pokulhávají, a není výjimkou, že panelák spadne kvůli narušení základů dříve, než tankisté namíří na okna obytné budovy. To i další přešlapy jsou jen signály toho, že vojáci pro život nejsou připraveni. „Jako fatální se například ukázala slohová úloha, kdy měli vojáci správně vypočítat, kolik nafty bude potřebovat tank, aby ujel od běloruských hranic do Kyjeva. Jak je všem patrně známo, většina vozidel zůstala viset v půli cesty,“ vyjadřuje své obavy generálmajor Papkov.
Podstatně menší hlavu si však z nadcházející maturitní zkoušky dělá Vasil. Když před zkouškou zjistí, že si vlastně nic nezapamatoval, prostě zkusí štěstí a něco komisi nastřílí z patra.
